Leží vedle mě, ale je v Ekvádoru. A já jsem kde? V labyrintu, snad. Nebo v zrcadlové síni. Mužské tělo, které se nachází vedle mě, nemá hlavu. Zato před námi, na obrazovce, na internetu, svítí fotka jeho tváře. Dobře poznávám neznámého muže. Vím, že při milování vypadá jako antický bůh. Znám gesto, kterým si upravuje vlasy, a poznám úsměv, kterým doprovází slovo „sorry“, když mi nerozumí. Je to on, ale je jiný. Tam je to sebevědomý bojovník v obleku, tady muž v košili a riflích, pod kterými je nahý. Ovšem co je to „tam“? Země, jejíž jméno znám. Jiný vesmír, ze kterého přišel můj mimozemšťan, vtělený do kostí, krve a masa. Jsou tam hory, džungle a oceán. Bože, pro mě samá abstrakta. A je tam farma, kterou má moc rád. Jmenuje se Voskové jezero. To místo má legendu o nevěrné ženě, kterou se manžel pokusil zastřelit i s milencem. Zabil jen ji. Milenec unikl. Přesto za měsíčných nocí v jezeře můžete vidět planoucí svíci. Malému mimozemšťanovi historka naháněla strach. Dnes se nebojí. Je statečný, hloubavý a čestný. Osvobozující bojovník. Ale ztracený. Místo své krásné farmy či rodinného domu s tisíci knihami, je jeho domovem stísněný pokojík, zastavěný nepoužívanými krámy a odloženými hračkami. Jiný vesmír, nebo spíš černá díra, která ho na chvíli pohltila. To se stává, když vaše mínění napadne zločinná vláda. Jeho pocity tuším, ale nemůžu je za něj odžít. Nezdrcený, přesto se modlí, aby se mohl co nejdřív vrátit. Tam jsou jeho milovaní, jeho tvář, jeho srdce, jeho realita, vše, na čem mu záleží. Proto i když leží vedle mě, nijak se netváří. Bezhlavý rytíř je ve svém vesmíru, energeticky. Tak ráda bych mu zútulnila tuto černou díru, aspoň na chvíli. Jenže on mě vidí a nevidí. Občas vnímá, že jsem žena, ale nic o mně neví. Jeho velký třesk ho oslepil a já mu rozumím. S jedním bojovníkem jsem už byla v posteli, kdysi, před lety či mnoha životy. Jsou jiní. Úchvatní. Mají vizi, poselství. A on to své naplní, to je jisté. Vždyť cokoliv čemu jeden z lidí věří a dává tomu své srdce, se stane. Neexistuje předurčení, jen naše vůle. Proto vím, že on to zvládne. Až zmizí, budu vědět, že se zdraví a objímá s Ekvádorem a že další kousek vesmíru, který si ani neumím představit, je lepším místem k životu. A třeba, jestli někdy uvidí mou fotku na internetu, spojí si moje tělo a hlavu a dobře pozná jednu neznámou ženu. Ženu, která vedle něho ležela celá, ale v černé díře vypadala jen jako kus těla.
