Bylo nebylo, za devatero horami a
devatero lesy žila byla slečna, která měla k smrti ráda boty. Ta slečna
nebyla stará, ale úplně mladá už taky ne, nebyla ošklivá, ale aby si ji lidé
nepletli s jejím starším bratrem, musela pro to po ránu hodně udělat.
Výstředně se česala, hodně se malovala a hlavně se obouvala do takových modelů
bot, které svět široko daleko neviděl. Pozornost by jistě vzbudila všude, ale
na vesnici, kde bydlela, byla lidem pro smích, pokud ji rovnou nepomlouvali. Slečna
se ale vždy vesele smála, kráčela slepičinci a roztroušenou slámou a vesele si
zpívala, a do toho klapala patnácticentimetrovými neonově růžovými podpatky,
nýty okovanými klíny, důmyslnými platformami nebo pleskala žabkami
z korálků a flitrů, které se navzdory očekávání celé vesnice nikdy
nerozkutálely.
Boty slečnu nikdy nezklamaly,
zato počasí ano. Jednoho léta hojného na přívalové deště se ve vsi rozvodnil
potok, který slečna musela den co den přejít, aby se dostala do práce.
Pracovala v budově s honosným názvem restaurace, v níž se ovšem
skrývalo pohostinství kvalitou odpovídající umístění na vesnickém plácku,
kterému se ze slušnosti říká náměstí. Což o to, ostatní vesničané se přes potok
brodili v gumácích, které nosili do kravína, do lesa nebo na pilu, ale
slečna by přece neobětovala dravé vodě růžovo-zlaté gumáky s potiskem slavného
uměleckého díla od značky Bridget Bardot! Chvíli přemýšlela, že se přebrodí na chůdách, stluče provizorní
můstek nebo si ve svém oblíbeném internetovém obchodě Fashion Days objedná šik
obuv pro rybáře, ale první dvě činnosti by jí zabraly půl dne a poslední čtyři
týdny nebo ještě déle. Musela jednat rychle, neboť jestli teď byla
k smíchu, poté, co by chlapi nedostali svoje pivo, místo pošťuchování a
srandiček by ji začali doopravdy nenávidět. Rozhodla se tedy využít toho, že
vypadá jako brácha, vyběhnout v pánských šatech a starých křuskách,
v restauraci se rychle přepudrovat a vyplout za výčepák v sandálech Nude
Jenifer 350.
Jak si předsevzala, tak učinila.
V nečase nebyl na návsi ani pes a dva vesničané, kteří se brodili nalevo
mezi ploty, měli jiné starosti než šmírovat v čem a jak šla dnes do práce
hostinská. Celý den si myslela, jak to dobře zvládla, když ji vzal kolem ramen
starosta. „Víš, Karle,“ řekl jí jménem jejího bratra, takže jen zalapala po
dechu, „když si chceš dávat barvičky na oči a nosit tyhle boty, budeme ti to
tolerovat, taky jsme tady pokrokoví. Víš ale, takhle, v teplákách, je to
mnohem lepší než se dívat na chlupatý mužský nohy v sukni. Jo, a ségře
řekni, ať si ve školce nehrají furt na doktora. Sexuální výchova je sice
moderní, to uznávám, ale s čím ti prcci chodí domů, vždyť nám ty staré
tady zkazí! Tak jí domluv, přece jen jsi pořád chlap, ne?“
Žádné komentáře:
Okomentovat