Bolí mě to, ale ano
byl tak sladký, Svatá Panno
Sladká ústa, drsné pelo
chtěla jsem jen jeho tělo
Odpusť mi to, Matko Krista
v mém bytě je málo místa
málo místa, těsno, úzko,
museli jsme k sobě blízko
k sobě blízko, jednou krví
naše venas křičí, šumí
prská svíce na oltáři
Tvůj syn zmučeně se tváří
Odpusť mi to, Matko Boží
když můj klín parrilla škvaří
škvaří, nabodává, pálí
i mě, Matko, ztráta bolí
byl tak sladký, milý, mladý...
Můj mladý muž z Argentiny
odpusťte mu jeho viny
jako já odpouštím jemu
zapato zutou v jiném domu
a jako snad on odpouští mně,
že věděla jsem a neřekla ne
Svatá Panno, Kriste, Bože
odpusťte vše naší touze
a především odpusťte mi,
že ničeho nelituji
Je to pořád stejné. Tedy, stejné v tom směru, že nádhera. A vyvíjí se to. K ještě lepšímu.
OdpovědětVymazatVždycky jsem věděl, že máš talent. Vždycky jsem věděl, že máš velký talent. Ale takhle velký? Talent? :) Ne psát. Psát umí kde kdo. Ale psaním něco říct. Takových je jen pár.