Anděl jménem Alena

Můj dnešní anděl strážný se jmenuje Alena. Andělé se u mě na stráži střídají. Můj další anděl se jmenuje Eva, býval i anděl jménem Michaela. Liduška, nebo spíš Ludmila, je anděl s mečem. Není zlá, naopak, akorát nelituje. Soucítí po svém, je tvrdá. Aspoň ve srovnání s tím, co znám. Chrání mě před sebelítostí a smyšlenkami. Někdy ale nepotřebuji, nechci kov a meč, někdy potřebuji křídla.

Alena dnes přiletěla a ani jsem se k ní nemodlila. Prostě u mě najednou byla. Dozvěděla se o mém otci, že možná umírá. Byla jediná, kdo o tom se mnou mluvil a kdo mi naslouchal. Přes internet se mnou trpělivě probírala má pro a proti, která jsem říkala jí a sama sobě ještě víc, ohledně návštěvy otce v nemocnici. Chtěla jsem tam jít i nechtěla. Můj argument pro byl, že by to mohlo být naposled, co ho uvidím. A pak výčitky. Měla jsem dovolenou, abych se zmátořila ze šokové informace. Mohla jsem jít na procházku, chodit po obchodech, mohla jsem se stavit ve škole a uhladit tam resty. Jenže mi to připadalo nedůležité a povrchní vzhledem k tomu, co se s otcem děje. Stejně bych myslela jen na něj. Však by mi ho taky připomínal ten děsný a stálepřítomný tlak v hlavě.

Proti však mluvil můj strach. Uvidím ho z poloviny ochrnutého a na hadičkách. Co když se rozložím, kdo mě pak poskládá zpátky? Nezvládnu tam jít sama, protože nevím, co to se mnou udělá. A anděl Alenka řekl: Nebudeš tam sama. Budu tam s tebou já. U mě se klidně můžeš vyplakat. A pak prostě zavelela: Jedem!

Takže jsem najednou seděla v autobusu na Jihlavu, ani jsem nevěděla jak. Nesla mě a poháněla energie a síla mého anděla. Když jsme se s Alčou setkaly, láskyplně kolem mě ovinula svá křídla. Návštěvu jsem musela vykonat sama, ale osamělá jsem u toho nebyla. Zvládla jsem to, protože na mě čekala. Mluvila pak se mnou o všem a bylo to lepší než modlitba, protože Alča poslouchá, chápe a odpovídá.

Alena je totiž vůbec lepší než strážný anděl. Je to mladá žena, pozemšťanka. To kvůli vlastním zkušenostem mi tolik rozuměla a pomohla. Ví totiž, jaké to je, být dcera. Nepřiletěla na hebkých křídlech, ani se v Jihlavě nezhmotnila, ale kvůli mně absolvovala skoro čtyřhodinovou cestu z úplně jiného koutu Česka, a třikrát během ní přestupovala. A udělala to ráda, přestože se vracela s tím, že domů už nedojede a neví, kde bude spát.

Ach, andělé. Ano, existují. Vlastně jimi můžeme být všichni. Stává se to, když se naladíme na jiného člověka, a zázraky konáme, když se naše skutky vymykají tomu, co se běžně čeká, když přesahují naše vlastní zájmy. Viď, mami. Ty jsi mi cestu za otcem rozmlouvala. Prý nemám dovolenou zbytečně plýtvat. Ještě že se aspoň přátelím s anděli, když jsem se mezi ně nenarodila. Zvláštní, že ti moji jsou všichni do jednoho ženy. Díky za dnešní andělskou pomoc, Ali. Díky, že byla skutečná a ne facebookově virtuální. A Evě děkuju, že mě stráží a je kdykoliv k zavolání.