Rána beze jména

Přišla jsem ráno do práce a přiblble jsem se smála. Smála jsem se, jako bych na ránu, o které vím každou minutu, jako bych na ni zapomněla. Smála jsem se a rána mi pod oblečením plála.

„Jak jsi včera přežila doktora?“ zeptala se mě kolegyně. Pusa se mi v zamyšlení stáhla. „Ale jo,“ pustila jsem jí nakonec do ucha. „A co ti vůbec je, můžu se zeptat?“ „Radši ne,“ odpověděla jsem a hlavou mi bůhví proč přelétlo slovo schizofrenie. A pak jsem si vzpomněla, že jsem včera skutečně z kanceláře odcházela dřív a šéfové jsem vysvětlovala, že jdu na léčení.

V podvečer jsem pak mířila k domu s velikými odsuvnými dvěřmi. Svého doktora jsem potkala už na schodech, do kterých těžce stoupal. „Á, tady jste. Už jsem se po vás díval,“ řekl nepřekvapeně. V ordinaci vždycky sedíme, většinou šikmo vedle sebe. Pod stolem se ho snadno můžu dotýkat kolenem. Na elektrické rány reaguje škubnutím a odsedáním. Reflexy tedy má zdravé. K léčbě ale přistupuje nemilosrdně. Ani jsem si neodložila a už zahájil operaci. Poslední fázi – sešívání. Jeho ruka hudebníka byla celá od krve; sešíval mě hrubým obuvnickým stehem. Jehla mě bodala, jeho ruka na mé kůži hřála a pulzovala. Čím víc se otvíral, tím víc jsem se zacelovala. Aby ta krev byla bílá jsme si přáli oba. Beze slova. Mezi námi je krev temná, doba pokročila. Na sále bzučí elektřina. Víme, jak umí být nebezpečná. Mluví o tom nejedna jeho jizva, volá o tom moje průrva. Rozevřít jeho jizvu je moje léčba. Krutá. O slavíkovi mi Oscar Wilde povídal, už když jsem byla osmiletá. Teď jsem růže nabodnutá na slavíka.

Sál se vždy po hodině zavírá. Opouštíme svůj špitál. Někdy se za mnou ještě dívá. Tentokrát jsem zmizela jako pouhá představa. Líp se mi dýchalo a byla jsem čilá. Operace se zdařila, i když jen napůl dokončená. Moje nemoc je popsatelná, ale nevyslovitelná.

Smála jsem se na kolegyni jako bych byla zdravá. Stejně by mi nevěřila. Mé léčebné metody by jistě zpochybnila celá kancelář, řekli by dokonce, že jsem lhářka a u žádného doktora jsem nebyla. Přesto jsem se smála upřímně a cítila se šťastná. Efekt rajského plynu při mé chorobě přichází po činu. Rány jsou jako rána. Vemte si takový říjen. Jak často máme nádherný den, i když jsou rána kalná.