naléhal jste na mě, abych si našla muže a já Vám konečně můžu napsat, že jsem někoho potkala. Seznámili jsme se přes internet, měl tam podaný zajímavý inzerát a bylo poznat, že to myslí vážně, že skutečně hledá dlouhodobý vztah. Odepsala jsem mu a poslala mu svoje telefonní číslo a on mi hned druhý den volal. Po hlase zněl příjemně a sympaticky, a schůzku jsme si domluvili rovnou na další den. Líbilo se mi, že je to muž činu a také že má smysl pro humor („Co budeš mít na sobě?“ ptal se mě. „Bílé šaty.“ „A nebudu si myslet, že se mi jenom zdáš?“)
Prožili jsme pěkné odpoledne. Byli jsme na obědě a na kávě, prošli jsme se po městě a seděli jsme v parku a pořád jsme si měli co povídat. Ještě večer mi poslal zprávu, že mu se mnou bylo příjemně a že by mě rád za dva dny viděl znovu.
No a tím to začalo. Je sice z jiného města a má vlastní firmu, kolem které má dost práce, ale od té doby za mnou pravidelně jezdí a když přijet nemůže, volá. Takže spolu mluvíme každý den a pokaždé nejmíň hodinu. Chce o mně vědět všechno!
Kladl jste mi na srdce, abych si našla muže, který to se mnou bude umět duševně i tělesně. I v tomto ohledu můžete být bez obav. On měl chtěl líbat už první den v parku! Ale znáte mě, já jsem zdrženlivá, nejde mi vrhnout se kolem krku někomu, koho znám několik hodin. Získal si mě tím, že mu to nevadilo, že nenaléhal. On to neví, ale zároveň mě rozechvěl, když mi tentýž den napsal, že budu rozkošná, až ztratím zábrany. Když se teď zamýšlím, co přesně mě na tom vzrušilo, je to jeho sebejistota. „Budeš rozkošná, až ztratíš zábrany“ - urazilo mě a pobouřilo, jak si je jistý, ale tím, jak mi vzbouřil krev, dostal mě přesně tam, kde mě chtěl mít. Přemýšlela jsem nad tím. Vracelo se mi to.
Pak se dlouho k ničemu neměl. Nevím, jestli to bylo součástí jeho taktiky, nebo jestli jsem ho zaskočila tím, že jsem trvala na tom, abychom si nechali udělat test HIV, ale každopádně jsem nakonec musela být aktivní já. „Mám nápad kam bysme v pátek mohli jít,“ řekla jsem mu. „Já vím, myslíš tu poradnu, že.“ „Ale ne. Budu od čtvrtka na chalupě. Napadlo mě, že bys mě tam mohl navštívit.“ „Určitě, rád! Ale budou tam vaši?“ „Naši tam sice budou, ale o dvě vesnice dál je v lese pěkný penzion, myslela jsem, že bysme ho mohli vyzkoušet...“
Hrozně mě baví sledovat muže, který je celý nedočkavý a natěšený. On byl úžasně! Autem mě vyzvedl před chalupou a měla jsem skoro sváteční pocit, jako bychom jeli na zásnuby nebo tak něco. Byl totiž oblečený celý v bílém! Měl bílé kalhoty a bílou košili s droboučkým, něžným vzorkem. V každé zátočině zastavil, aby mě políbil. Bylo to krásné, ale udivovalo mě, jak jsem byla klidná. Pořád jsem si připadala, jako bych ty dva milence jen pozorovala ze zadního sedadla, nezaujatě, nezúčasněně... Vlastně i první chvíle v pokoji. Myslím, že jsem se většinou před první nocí s novým mužem bála. S ním jsem nebyla nervózní ani trochu.
„Ty máš na sobě džíny,“ řekl mi. „Byl jsem připravený na všechno, ale na džíny ne.“ Uvědomila jsem si, že si zřejmě tuto chvíli nesčetněkrát představoval, vymýšlel si, jak mě bude svlékat, co vyhrnovat a co stahovat a poznala jsem i, že jedná podle jakéhosi scénáře, bez ohledu na okolnosti. „Nastav pusu,“ přikazoval mi horečně a jeho pták přitom obloukem mířil dolů. Pomyslela jsem si dokonce: „Tak on ti pořádně nestojí“ a je možné, že jsem se dokonce soucitně usmála. Pusu jsem ale otevřela, jak mi přikázal, a spíš jsem zvědavě čekala, co bude. Vystříkal se mi do ní asi do minuty. Všechno jsem spolkla jako hodná holčička. Pak mi teprve svlékl džíny a skoro zároveň kalhotky. Byly jasně červené, hedvábné a s černou mašličkou a mrzelo mě, že se u nich vůbec nepozastavil. Já jsem na ně pod těmi odrbanými kalhotami do lesa byla tak hrdá! Bylo mi líto, že se v nich nemůžu předvádět, že mě v nich nebude obdivovat.
Pak už si ale nepamatuju nic, konečně mě převalila a strhla vlna, na které on jel už když vystartoval z garáže. A bylo to jako na moři: vlna byla slaná, rozlívala se do šířky, pětkrát nás vyhodila na břeh a když jsme se vynořili, leželi jsme stulení v náruči a na okno nám už tři hodiny klepala borovice.
Žádné komentáře:
Okomentovat