Milý Františku!
Objevili jsme s Petrem úžasné místo! Představte si, že přímo v předměstí Bornu máme opravdickou oázu! Když k ní přijedete, vypadá jako rodinný dům, ale potom příjde majitel, úplně obyčejný chlápek, kterého byste typoval tak na opraváře ledniček nebo stěhováka, a odemkne nenápadné postranní dveře. Vejdete dovnitř a čeká vás dlouhé schodiště vzhůru. Vystoupáte tedy nahoru. Další dveře. Za nimi vydlážděná hala, která vede do sprch, toalet a převlíkáren. Tam se s Petrem poslušně vysvlékneme a způsobně vysprchujeme, a čekají nás další schody. Otevřeme poslední dveře jako u zakázané komnaty a – jsme v ráji. Před námi se rozprostírá průzračný vyhřívaný bazén obklopený rostlinami. Ve vodě se dají nastavit bublinky, masážní proudy nebo vlny. Na čelní stěně z kamenů zurčí vodopád, další stěnu tvoří řada zrcadel. A vzadu v malém výklenku čeká lednice plná šampaňského, ovocných šťáv a jiného pití, a proutěná křesílka k posezení. Jenom ten opravář ledniček tam samozřejmě už dávno není. Celý prostor je jenom náš. Můžeme tam být jak dlouho chceme, tedy na jak dlouho si zaplatíme. Říkala jsem Vám ale myslím, že Petr má úspěšnou firmu, takže ano, můžeme tam být tak dlouho, jak se nám jen zlíbí, a dělat si, co srdce ráčí.
Když jsem tam poprvé s Petrem vstupovala, oba jak nás pánbůh stvořil, vážně jsem si připadala jako Eva s Adamem, jako jediná žena na světě! Nikde nezažívám takový pocit svobody a volnosti. Kde jinde se v dnešní době dá chodit po libosti nahý a laskat se jakkoliv se vám zamane? Ta možnost jako by sama vybízela k ochutnávání plodů, kterých bychom si jinde nevšimli! Františku, snad na každý centimetr toho poschodí už mám smyslnou vzpomínku. Když vejdeme, hned v zrcadle po levé ruce vidím, jak si před odchodem narychlo připínám naušnice, ale můj milý mi z ničeho nic vykasává šaty a ve stoje, narychlo, naposled ještě mě páčí zčerstva ztvrdlým klackem a kovová spona jeho koženého opasku mě při tom studí na holé kůži. O krok dál vidím, jak mě něžně v náruči přenáší na záchod, čeká, až se vyčurám a pak mě stejně jemně přenáší do koupelny, kde mě omývá. V druhém sprchovém boxu jsem už ale já, celého ho mydlím voňavou pěnou, jeho ocas se mi při tom zvedá na pozdrav a já se musím silou vůle držet, abych tu živou věc nepopadla, neosedlala a pořádně se na ní neprojela. Pak schůdky k bazénu. Sedím na nich, nohy doširoka roztažené, zatímco můj miláček přede mnou nábožně klečí a jako růženec zasunuje mi do zadku šňůru perleťových kuliček. Jen co skončí, divoce do mě pronikne a já cítím jakoby by se ve mně proháněly dvě lochnesky, je to jako divoká jízda kočárem po dláždění plném kočičích hlav, kdy vám celé tělo trne i drnčí zároveň. Pak samotný bazén. Zážitky zmnožené odrazy v zrcadlech. Soulož pod vodopádem je jako němý film, zoufalý boj hluchých těl. Zato sedět na zemi před svým milencem, pohodlně usazeným v křesle, a pouhými ústy mít nad ním veškerou moc, se vyrovná pocitu císařovny nad rozlehlou zemí. Obzlášť když vím, že jen vsunutím prstu do jistých míst mu můžu udělit milost, nebo ho připravit o hlavu.
Žádné komentáře:
Okomentovat