Nikdy by to nepřiznal, ale lámal si s ní hlavu. Už za ní jezdil dva měsíce a pořád mu byla v každém ohledu záhadou. Netušil jak se jmenuje. Uvažoval, že je možná slavná, nebo aspoň známá v určitých kruzích, a proto si hlídá identitu. Nevěděl, jestli pracuje nebo čím se živí. Scházela se s ním naprosto kdykoliv. Nedokázal odhadnout jestli je, nebo někdy byla vdaná, jestli momentálně někoho má. Nevěděl, proč se stýká s ním. Když to na ni přišlo, byla vášnivá a náruživá k neudržení, ale nikdy, ani jednou jedinkrát se s ním neudělala. Pro slast to tedy nebylo. Jenže ani o něho nejevila pořádný zájem. Byla vtipná, slušná a přátelská, ale v životě mu nepoložila jedinou otázku ohledně jeho soukromí, práce nebo volného času. Když jí chtěl zavolat, jen tak, aby ji slyšel, udiveně se ptala „A proč? K čemu by nám to bylo?“ Na zprávy odepisovala jen tehdy, když potvrzovala rande.
Změkla naprostou náhodou. Den před tím, než měl jet za ní, dlouho do noci se převaloval a vymýšlel, čím by ji zochotnil a zpoddajnil, až kvůli tomu zaspal a ráno se nestihl oholit. Hlavně že sraz stihl včas, nechtěl ji nechat čekat, ona vždycky chodila přesně. Nasedla k němu do fabie a když se chtěli na přivítanou políbit na tvář, zarazila se. „Páni, tobě to ale sluší!“ řekla uznale a obdivně se na něho dívala. „Myslím, že by ses měl přestat holit. Nebo ne, ne úplně, ale knír, knír by ti strašlivě slušel!“ Podruhé toho dne zazářila, když navrhl, aby si zajeli na nedalekou nudapláž. „Ty se rád koupeš?“ „Strašně! Kdykoliv a kdekoliv se naskytne příležitost. Vlezu do každé vody. A skoro za jakéhokoliv počasí!“ „No tak to je úžasný,“ usmívala se a poprvé mu srdečně tiskla a hladila ruku.
Den se jim skvěle vydařil. Na celé nudapláži byla bezkonkurenčně nejkrásnější objekt, ale čím víc se na ni ostatní dívali, pozorovali a pochvalně komentovali, tím víc se držela u něho, až ho odvedla do odlehlé části, kde byli sami. Krásně se na něho usmívala, když už to nemohl vydržet a musel skočit do vody. Když se vrátil, pečlivě ho sušila ručníkem a poté natírala opalovacím krémem. Když ji vybídl, aby si s ním šla zaplavat, nadšeně souhlasila a jak to jindy nedělávala, najednou se mu věšela kolem krku, až se mu ve vodě kolem pasu ovinula nohama. „Udělám ti to tady, chceš?“ řekla zastřeným hlasem a on ji nepobízel dvakrát.
O deset dní později, když přišel čas další schůzky, přijel vyzbrojen. Pod nosem měl to, co se mu podařilo vypěstovat jako knír a to byla první trefa. Zálibně se na něho podívala, vousy mu pohladila a poprvé mu dala pusu na ústa. Druhý trumf zahalil do roušky tajemství. Oznámil jí, že pro ni má překvapení a že by byl rád, kdyby si kvůli němu v jisté chvíli nechala zavázat oči a pak se sebou nechat udělat cokoliv, než jí oči odváže. Dušoval se, že se jí nic nestane a překvapení bude příjemné. Na očích jí poznal, že rozezněl správnou strunu. Byla zvědavá a těšila se. Dovezl ji před jakýsi rodinný barák a tam jí dal přes oči šátek. Slyšela, že je kdosi pustil dovnitř, ale potom osaměli. Všude bylo hrobové ticho. Vyšli po schodech a on jí vyzul boty. Na chodidlech ji zastudila dlažba. Vedl ji dál a pak ji pomalu a opatrně svlékal. Byl při tom skoro dojatý, zdálo se mu téměř, jako by připravoval pannu k nějakému posvátnému obřadu, a proto ji co chvíli pohladil po tváři, líbal jí ramena, prsa, břicho a hladil nohy. Nato ji odvedl do koupelny, kde ji pečlivě umyl. Neměl to v úmyslu, ale přesto nezabránil tomu, aby se mu péro každou chvíli neotřelo o její stehno nebo břicho. Vždy jen pootevřela ústa a vydechla. Další chůze po studených dlaždicích, kde ji pozorně podpíral, aby neuklouzla. Otevřel dveře. „Vítej v ráji, Evo,“ zašeptal jí a sundal jí šátek. Nadšením vykřikla a oči jí zářily. Asi by ho byla objala, ale on v tu chvíli spouštěl vodopád, který se prostorem rozlil jako oslavný zpěv. Následoval přípitek šampaňským a jen co vyprázdnil skleničku, skočil do bazénu. Okamžitě ho následovala a dožadovala se je jeho těla a spojení. Z vody nevylezli snad dvě hodiny. Zato se pomilovali v protiproudu, způsobili bouři na mělčině a překřičeli vodopád.
Tím začalo jejich rajské období. Vzájemně se svlékali a společně se sprchovali. V bazénu mu masírovala chodila, venku na dece záda a láskyplně ho při tom líbala do šedin. Bradavkami mu přitom přejížděla po mokré kůži, takže se většinou obrátil a na oplátku pořádně zmasíroval on ji. Někdy ale jen leželi na vyhřívané podlaze, tiskli se k sobě a objímali. Často mu při jakékoliv příležitosti přikládala dlaň na tvář a prsty se zlehka dotýkala jeho kníru. Jako by ze zavřenýma očima testovala, jestli je to stále ještě on.
Měl pocit, že už je nemůže potkat nic lepšího. Byl už ale na světě dost dlouho, aby ho zároveň nezneklidňovaly jisté obavy. Jak dlouho takto můžeme vydržet?, ptal se sám sebe. Kam dál se to může posunout? Jaký nový obsah jí můžu nabídnout, když toto nemůže stačit věčně? Částečně to dokázal házet za hlavu, co ale opominout nedokázal, byla starost, jak dlouho to vydrží on. Překvapovalo ho, jaký s ní podával výkon. Jako by se v něm slila energie jeho samotného, když mu bylo třicet, se zkušeností bezmála o desetiletí delší, a obě vydávaly ty nejlepší plody. Toto už ale přestala být jednorázová akce. Bál se, kdy se projeví únava materiálu.
Došlo na to, když to vůbec nečekal. Kvůli její periodě a jeho obchodním cestám spolu nebyli víc než dva týdny. Přijel za ní rovnou z Německa. Dobré znamení bylo, že mu odpustila jeho volkswagen. Byl unavený, ale těšil se na ni. Oba se shodli, že chtějí do oázy, vyzkoušet v ní novou komůrku. Byl to vlastně pokojík s velikou postelí a ledničkou s občerstvením. Jediné další příslušenství byla koupelna, velikostí odpovídající celému pokoji. V ní na ně čekala vířivá vana. Nadšeně se pustila do přípravy koupele, pečlivě volila teplotu, vybírala pěnu s nejlahodnější vůní a dala nahřát osušky. Když spolu vklouzli do vody, pocítil netečnost a dřímotu. Omývala ho žíňkou, masírovala ho po těle a vlastními údy a kůží mu dělala zábaly, bylo mu to příjemné, velice příjemné, ale – nic víc. Věděl, že je zle. „Kočičko...,“ ozval se váhavě, „jsem strašně utahanej, asi dnes budu potřebovat víc času...“ „Ale vždyť na tom vůbec nezáleží!“ řekla bezstarostně a když později leželi v připravené posteli, jako by pro sebe dodala „Myslím, že tě mám takhle dokonce radši.“
Jak jí toto mohl neoplatit? Otočil ji na záda a přestože hlavou sestupoval dolů, stále zřetelněji se před ním rýsoval vrchol pahorku, pahorku, který se rozhodl zdolat a pokořit. Nejdřív vykřikla a ve vzduchu se na chvíli vedle sebe zachvěly tóny zděšení a vzrušení. Pak dojatě pronesla: „Myslela jsem, že jsi zapomněl... Slíbil jsi mi přece, že mi aspoň vylížeš piču...“ Na nic takového si nevzpomínal, vlastně už měl v hlavě úplné prázdno, prázdno, kterým se jako ozvěna rozléhalo vy-lííí-zat-zat pi-ču-pi-ču-pi-ču, znovu chtěl tu ozvěnu rozezvučet a zaslechnout, hledal ji v jejích útrobách, ale ozvěna si s ním hrála, chvílemi mu vybíhala naproti a pak se zase schovávala, až ji hra omrzela a začala rozmrzele postávat v prostoru. „Tak už mě proboha chyť“ začínala se mračit, postřehl, že se v pohybech kolem něho začíná hromadit neklid a nelibost, lahodné tóny začínaly kolísat k bolestným a odmítavým polohám, cítil, že se schyluje k strašlivé katastrofě, pokud nezasáhne, a polévalo ho zoufalství, protože ozvěna slábla a mizela, až se dočista ztratila. Zoufale vyhlédl ven a najednou ji zřetelně uviděl před sebou, seděla na vyčnělém korálovém útesu a on ji vzal něžně do úst. Ještě mu na ústech zmohutněla a pak pukla a vylila mu celé své srdce. „Miluju tě,“ uvědomoval si z dálky dívčí hlas, „miluju tě, Františku!“
Byla to poslední zásadní slova, která mezi nimi byla vyslovena. Jako by tím bylo řečeno vše. Ona mluvit nepotřebovala, byla klidná a uvolněná. On nevěděl co říct. Doznívalo v něm zakusené zemětřesení. Rozloučili se jako obvykle.
Žádné komentáře:
Okomentovat