Milý Františku,
mám pro Vás tu nejlepší zprávu na světě! Petr mě požádal o ruku a já jsem souhlasila! Vlastně jsem k tomu byla rozhodnutá už dávno před tím, než mu to vůbec přišlo na mysl. On nad tím takto asi nepřemýšlel, věděla jsem ale, že je to jen otázka času. Okamžik, kdy se mu rozsvítilo a on si uvědomil, co udělá, jsem ovšem poznala naprosto přesně. Bylo to v posteli, jak jinak. Vykoupali jsme se a šli jsme si lehnout a vlastně jsme se ani k ničemu nechystali. Cítili jsme se totiž tak blízcí, důvěrní a naplnění, že se zdálo, že nic víc není zapotřebí. Možná to způsobil nějaký pohyb, povzdech, nebo jen myšlenka, ale najednou se mezi námi rozpoutala vášeň jako uragán. Bylo mi jasné, že něco strhne, smete a zboří, a až přejde, nic nebude takové jako dřív. Jedno staré rčení totiž praví: „Jak nahoře, tak dole.“ A já jsem to teď na vlastní kůži zažila. „Miluju tě,“ křičel, zatímco dole plival a prskal totéž, a volal moje jméno. A to, co měsíce prožíval ve slabinách, se mu poprvé zračilo v očích jako poznání. Vyslovil se tři dny poté. Sám řekl přesně to, co jsem už dlouho měla na srdci. Ani Vám, Františku, nedokážu popsat, jak jsem od té doby šťastná: protože vím, s kým chci být a duší i tělem patřím jednomu muži – přesně jak jste si přál.
Doufám proto, že teď už nebudete proti, abychom se znovu vídali a že mi nebudete bránit, abych Vám přijela popřát k narozeninám. Ráda bych s Vámi při té příležitosti pro Vás vybrala nový koupací plášť. Ten, který jste měl na sobě, když jsme se seznámili v lázních, by si zasloužil vyměnit, a k osmdesátinám rozhodně patří pěkný dárek. A Vy ho určitě ještě hodně užijete, nemám pravdu?
Žádné komentáře:
Okomentovat