Brzy poté, co osaměl, zastavil a hleděl před sebe. Tak ona ví, jak se doopravdy jmenuju, říkal si. A věděla to zřejmě od začátku. Hned mi bylo divné, že mi po dvou minutách na internetu na sebe dala číslo. Nikdo to nedělá, nikdo. Kdyby o mně nevěděla i ostatní věci, určitě by se vyptávala, snažila by se ze mě něco vytáhnout. Ostatně, neprořekla se několikrát? Třeba tehdy, když si manželka uprostřed týdne usmyslela vyjet si lodí, a on s ní proto musel zrušit rande. Vymlouval se jí na obchodní jednání, ale ona se smíchem řekla: „Stejně budeš někde u jezera!“ Nebo tehdy, když se porouchala jejich bílá fabie. „Jak já jenom zdůvodním, že trčím uprostřed lesů v neznámým autě?“ přemýšlel před ní nahlas. „Řekla bych,“ pronesla tajnůstkářsky, „že ten, kdo ti z ní odnesl naši úžasnou chlupatou deku, se nebude moc vyptávat“ a jemu se okamžitě vybavil starší syn, před kterým skutečně nic netajil. A vůbec, nebylo největším důkazem, že se mu neomlouvala, nic se nesnažila vysvětlit? Nejhorší podezření se mu spojilo v jistotu. Oddechl si, že odolal pokušení říct jí o Otovi a pozvat ho s nimi do bazénu. Byl rád, že s sebou jako překvapení jednou nepřivezl dávnou kamarádku a místo jednoho rande ve třech měl dvě ve dvou. Přemýšlel ale co teď. Co s ní. Dobře šukala. Povzdechl si. No, ale nebyla první a dá-li bůh, ještě pár let nebude ani poslední. Přiznala se mu, že ho miluje. Věřil jí to. Jsou chvíle, kdy ženská nelže. Na to se mu bude dobře vzpomínat, vždyť vypadala tak nedostupná. Ale jiná na rozdíl od ní aspoň nebude nebezpečná. Chvíli si dá pauzu. Vyčistí vzduch, zklidní prostředí. S ní musí skončit. Zamyslel se nad tím jak. Rozhodl se setrvat až do konce u své verze. Nikdo z něho nikdy nevytáhne žádné přiznání, ani nic co by se mu mohlo podobat.
Po několika dnech jí poslal zprávu: Milá Štěpánko. Pořád nedokážu přenést přes srdce to, co se minule stalo. Víš, co myslím. Mě jsi jménem nikdy neoslovila. Fyzicky jsi se mnou, ale miluješ někoho jiného. Asi teď řekneš, že kvůli tomu jsme se přece neseznámili, a máš pravdu. Jenže u mě se to tak vyvinulo. Už to nezvládám a ty takhle stejně nejsi šťastná. Proto si myslím, že bude lepší, když už se nebudeme vídat. Odpusť a líbám, Petr. Čekal, že se ještě párkrát ozve. Tipoval si, jestli se bude omlouvat, jestli ho bude přemlouvat, nebo jestli snad výjde s pravdou ven. V každém případě si byl jistý, že argument zlomeného srdce přebije cokoliv, a ještě to bude ona, koho bude hryzat špatné svědomí. I v tomto ho překvapila. Už o ní nikdy neslyšel.
Žádné komentáře:
Okomentovat